Zahraniční

V prvních dnech roku 2026 se mezi prvními zprávami objevila ta o útoku USA na Venezuelu a zajetí tamního prezidenta Nicolase Madura a jeho únos do USA. Po úderech na Írán z června 2025 se na první pohled vrátila klasická americká moc.

Čtenáři si nejspíš vzpomínají, že krátce po zahájení ruské invaze na Ukrajinu byl velkým tématem levice v Evropě požadavek na škrtnutí zahraničního dluhu Ukrajiny coby účinná forma podpory a zároveň coby levicové vymezení proti „neoliberálnímu řádu“. Možná si občas kladou otázku, jestli se něco od té doby posunulo. K žádnému škrtnutí dluhu samozřejmě nedošlo. Některé levicové síly na Ukrajině i v Evropě se tématem zabývají dále, dělají to ovšem způsobem, který míjí cíl a v případě některých dokonce může budit podezření z pokryteckého přístupu.

Jen málokterým událostem je věnována pozornost úměrně jejich dopadu na životy lidí. To platí obzvláště pro války v chudých oblastech světa. Příznačné je to i pro Súdán - zemi, jejíž obyvatelé jsou již po léta utlačováni naprosto brutálním způsobem. Dozvídáme se o tom jen sporadicky a útržkovitě, bez historických souvislostí a hlubší reflexe kolonialismu, jehož důsledky do velké míry stále prostupují z minulých století do dnešních dnů.

Již od uprchlické krize, jež vyvrcholila v roce 2015, můžeme pozorovat silný anti-imigrační narativ, který je přítomen jak v diskuzích na sociálních médiích, tak hraje prim i na předních stránkách novin. Přitom data dokládají, že statisticky se imigrující lidé umí rychle začlenit do společnosti a jejich kriminalita bývá v průměru menší než kriminalita lidí v dané zemi narozených.

Světový systém vstoupil do závěrečné fáze finanční expanze, která se stále častěji promítá do ozbrojených konfliktů na hranicích velkých hráčů. Rusko otevřelo Pandořinu skříňku, když zahájilo plnohodnotnou invazi na Ukrajinu; Izrael se rozhodl definitivně a nezvratně ukončit operaci v Gaze, Libanonu a Íránu, a USA, unavené misí nejvyššího mírotvůrce, vydírají Venezuelu. Zima už není jen blízko, bílí chodci už útočí na Zeď.

V sobotu 16. května proběhly ve Vídni velké protesty proti účasti genocidního státu Izrael v soutěži Eurovision Song Contest. Miroslova Nedvědová z kolektivu Harpyje byla u toho.

Vzhledem k tomu, že dělníci v přístavech pracují v klíčovém uzlu řetězce vojenského zásobování Izraele, jsou jejich protesty silnou formou solidarity s Gazou.

Ačkoli Donald Trump nastupoval do svého úřadu se slibem, že „učiní Ameriku znovu velkou“ a  ukončí americké intervence v  zahraničí, tento slib je nyní nadobro pohřben.

Systematický útlak pracujících vládnoucí elitou je v dějinách patrný od vzniku kapitalistického výrobního způsobu. Objevují se stejné vzorce, jen zasazené do konkrétního rámce té či oné doby v dané oblasti. Snaha o zajištění maximální loajality k svému zaměstnavateli, omezení dostupnosti vzdělání a zdravotnictví, jsou základními principy, jak udržet proletariát poslušný, oddaný strážci své více či méně vědomé mizérie před úplnou katastrofou.

V neděli 1. února proběhla v Brně demonstrace na podporu Kurdů v Sýrii. Akce se zúčastnilo asi padesát lidí, nechyběly ani ženy a dokonce několik malých dětí.

Letos v červnu se konal v nizozemském Haagu summit NATO. Hlavním výsledkem tohoto třídenního setkání bylo zvýšení na obranu z 2 % HDP na neuvěřitelných 5 % HDP do roku 2035 – cíl, který ještě v roce 2018 narazil na značný odpor, když ho navrhoval prezident Trump.

Ačkoli Donald Trump nastupoval do svého úřadu se slibem, že „učiní Ameriku znovu velkou“ a ukončí americké intervence v zahraničí, tento slib je nyní nadobro pohřben.

Letošní ročník byl ve znamení solidarity s Gazou a se všemi, kteří se staví proti zločinům státu Izrael.

Festival Marxism 2025 ukázal, že přes všechny krize pozdního neoliberálního kapitalismu je zde pořád za co bojovat, s kým bojovat a pro co bojovat.