Genocida na pódium nepatří
V sobotu 16. května proběhly ve Vídni velké protesty proti účasti genocidního státu Izrael v soutěži Eurovision Song Contest. Miroslova Nedvědová z kolektivu Harpyje byla u toho.
Soutěž, která vznikla v r. 1956 s cílem propojit evropské země a posílit pocit evropské sounáležitosti rozbité válkou, se momentálně nachází v krizi, díky ignorování téměř už 3 roky trvající genocidy, kterou páchá Izrael, zatímco zlomek takových zločinů stačil na diskvalifikaci Ruska hned krátce po zahájení invaze na Ukrajinu. Pět států se soutěže přímo odmítlo zúčastnit (Irsko, Slovinsko, Island, Holandsko a Španělsko) a některé zase soutěž vůbec nevysílaly. Víc než tisíc hudebníků, interpretů a kulturních pracovníků protestovalo proti účasti Izraele v Eurovizi prostřednictvím otevřeného dopisu v rámci iniciativy „No Music For Genocide“. Signatářem výzvy byl mimo jiné loňský vítěz Nemo, který dokonce vrátil na protest i svou trofej. Otevřený dopis podepsali slavní hudebníci, jako např. Björk, Massive Attack, Lorde, Brian Eno, Roger Waters nebo třeba Paloma Faith. Zastánci Izraele zase argumentovali zpolitizováním soutěže, ale proč tedy sakra bylo vyloučeno Rusko?
Rusko bylo mimochodem vyloučeno i z Rady OSN pro lidská práva, olympiády, hokejového nebo fotbalového mistrovství, z filmového festivalu v Cannes a to seznam ještě není zdaleka úplný. Zatímco o Izraeli Evropská unie, FIFA nebo UEFA mlčí a strkají před problémem genocidy hlavu do písku. Evropská unie ani nepodnikla zákonné kroky proti americkým sankcím uvaleným na několik soudců Mezinárodního soudu v Haagu, kteří pouze bránili „evropské hodnoty“ a vydali mezinárodní zatykače na izraelské válečné zločince.
A tak se Eurovize stala symbolem – stát na jednom pódiu s nejméně oblíbeným státem světa, kvůli jeho zločinům, které už téměř 3 roky sledujeme v přímém přenosu, je zkrátka ostudné. Při vystoupení izraelského soutěžícího Noama Bettana publikum bučelo, skandovalo „Free Palestine“, „Stop Genocide“ a mávalo se palestinskými vlajkami. Zároveň se ve Vídni konalo mnoho akcí pod souhrnným názvem „No Stage for Genocide“. Koncerty a protesty organizovalo hnutí Palastina Solidaritat Osterreich společně s iniciativou No Music for Genocide. Vystoupilo více než 50 umělců (např. palestinský písničkář Ahmad Eid, rakousko-brazilská zpěvačka Celia Mara, nebo náš soukromý objev – IZRAA – rakouská rapperka a zpěvačka s libanonskými a palestinskými kořeny). Mimo podpory Palestině zaznívala hlavně kritika Evropské vysílací unie (EBU) za to, že umožnila Izraeli soutěžit a také kritika Eurovize za normalizaci genocidy. Sobotní protest, kterého se zúčastnily tisíce lidí, končil přímo před Wiener Stadthalle, kde se Eurovize konala.
Deník The New York Times odhalil, že izraelská vláda investovala miliony do kampaně s cílem ovlivnit divácké hlasování v soutěži. Nabádala hlasující využívat pravidla umožňující odeslat až 20 hlasů na osobu, samozřejmě ve prospěch Izraele.
Ale ani to nepomohlo Izraeli vyhrát a skončil na druhém místě. Mimo protesty proti Izraeli v Eurovizi se o víkendu konaly po celém světě protesty proti genocidě a miliony lidí si připomněly 78. výročí Nakby, neboli katastrofy, kdy byli původní Palestinci vyhnáni ze svých domovů a vyhlášen stát Izrael.
Zdá se, že Izraeli už ani stovky milionů dolarů, které investuje na zlepšení svého image, zkrátka nepomohou. V žebříčku nejméně oblíbených zemích světa jednoznačně vede.
