Pavel Šnajdr

V době eskalujícího globálního imperialistického konfliktu stojí levice před potřebou zaujmout ideologicky jasný postoj k válkám. Zdrojem poučení pro nás může být i historická zkušenost z 1. světové války a obrovské selhání většiny tehdejší levice, která v rozporu se zásadami internacionalismu a zájmy pracujících podpořila válečné úsilí svých národních vlád. Proti imperialistickému konfliktu se zpočátku postavila jen nepočetná skupinka socialistů na konferenci v Zimmerwaldu, jejíž odkaz je stále aktuální i dnes. Znamenala definitivní rozkol mezi reformistickými sociálními demokraty a radikálními socialisty, kteří se rozhodli využít krize způsobené světovým konfliktem k revoluční změně a svržení kapitalismu, protože právě ten je příčinou všech imperialistických válek.

V letech 1984 – 1985 zasáhla Spojené království mohutná hornická stávka. Tento klíčový konflikt pracující třídy s nastupujícím neoliberalismem symbolizovaným britskou premiérkou Margaret Thatcherovou připomínal velké dělnické stávky v meziválečném období, stávka však ve skutečnosti neměla svou velikostí v historii obdoby – zúčastnilo se jí 142 tisíc horníků, z nichž velká část vydržela stávkovat celý jeden rok. Stát proti stávkujícím drtivě uplatnil svou represivní i ekonomickou moc, takže již nešlo o pouhou hornickou stávku, ale o zápas za zachování dělnického hnutí tváří v tvář nelítostné třídní válce; potlačení stávky nakonec znamenalo historickou porážku dělnického hnutí a upevnění vládnoucího neoliberalismu na dlouhá desetiletí. Dnes nám nezbývá než se z této historické lekce poučit – inspirovat se nespornými úspěchy a vyvarovat se napříště opakování stejných omylů.

80 let po hrůzách nacismu zažíváme opět nárůst krajní pravice po celém světě. Fašismus se vrátil v nové podobě pravicového populismu, jeho rétorika však zůstává stále stejná.

Básník a publicista Heinrich Heine (1797 – 1856) byl vůdčí osobností německého romantismu, ale také blízkým přítelem (a vzdáleným příbuzným) Karla Marxe.