Masivní záplavy v Nepálu jsou varováním před důsledky klimatické změny
Martin Empson vysvětluje, jak měnící se hladina vody ohrožuje život v podobě, jak jsme jej dosud znali.
Příval vody a půdy na přístav Gyirong na čínsko-nepálské hranici
Strašlivé záplavy na hranicích Nepálu zabily tisíce lidí. Ačkoli přesná příčina stále není známa, zdá se, že rozhodujícím faktorem byl rozpad ledovce. Magazín New Scientist píše, že roztátý sníh, který se zřítil asi kilometr dolů do údolí, způsobil rozsáhlé sesuvy půdy a záplavy. V případě, že jsou tyto informace přesné, katastrofa je přímo spojena s klimatickou změnou. Je tak názorným dokladem, jak podceňovaná a často přehlížená je klimatická změna. Ve své nedávno vydané knize The Fate of the World geolog a odborník na klima Bill McGuire odhaluje, jak porozumět budoucnosti našeho oteplujícího se světa, skrze globální změny zaznamenané v geologických vrstvách. Ale také ukazuje, jak globální oteplování může vést k nečekaným geologickým změnám s katastrofálními následky.
V teplejším světě je teplo zadržováno v klimatických systémech. To vede k intenzivnějším a nepředvídatelnějším povětrnostním jevům, jako jsou četnější a silnější hurikány. Existují však i méně zřejmé důsledky, které mohou být rovněž smrtelné. Zmrzlá voda má velmi vysokou hustotu a ledovce i ledové čepice váží obrovské množství. Když se tento led rozpustí, uleví se zemskému povrchu od jeho tíhy, což způsobí pohyb obrovských objemů hornin. Když ledovec expandoval ze severních polárních oblastí na jih v průběhu poslední doby ledové, působil tlak na zemský povrch. Navzdory ústupu ledovce před 11 000 lety, zemský povrch se stále ještě nevrátil zpět do původní úrovně. Skandinávie se prokazatelně zvedá o 10 mm ročně. Tedy neznatelně z pohledu člověka, ale v geologickém měřítku se jedná o velký posun. Podobně i změny v pohořích po celém světě mohou vést k zásadním změnám, protože při tání ledu dochází k posunům zemské kůry. V Himalájích, Alpách a Andách může dojít kvůli tajícímu ledu k hlubokým změnám spojeným i s přemísťováním zeminy. Obvykle se jedná o malé sesuvy, ale někdy může jít i o velké masy materiálu. Rozpuštěná voda může také urychlovat rozrušování puklin ve skalách a vést tak k uvolnění mohutných sil způsobujících zemětřesení. Dokonce i vydatné srážky mohou vést k posunu skal.
Tato spojitost mezi klimatickými a geologickými změnami se může zdát být v rozporu s naší intuicí. Nicméně je třeba porozumět širokým geologickým důsledkům, jestliže chceme lidi v budoucnu ochránit. Jeden příklad nás může varovat před potenciální tragédií. Bill McGuire popisuje „vpravdě Damoklův meč“ v jezeře Sarez v Tádžikistánu. Obrovské jezero obsahuje 17 miliard tun ledovcové vody, které jsou zadržovány přirozenou hrází, která sama vznikla sesuvem půdy v roce 1911. Je to nejvyšší hráz světa, ale se zde nachází přibližně 900 tajících ledovců, které mohou přivodit další zemětřesení a sesuvy a případné protržení hráze. V roce 1968 jeden takový sesuv způsobil na jezeře dvoumetrové vlny. Pokud by se dnes hráz protrhla, byly by důsledky nesmírné. McGuire říká, že přílivová vlna by zasáhla i město Termez se 182 000 obyvateli, které je vzdálené 1400 km, a stále by měla výšku dvoupatrové budovy. Desetitisíce lidí by zahynuly. Je smutné, že po celém světě pravděpodobně existují stovky podobných, byť méně závažných hrozeb. Hrůzné události v Nepálu jsou jen jedním z příkladů.
Je zapotřebí naléhavý program, který by mohl těmto potenciálním katastrofám zabránit nebo je alespoň zmírnit. To vyžaduje vynaložení finančních prostředků na nouzové průzkumy kritických infrastruktur, jako jsou přehrady a mosty, a na jejich renovaci a opravy tam, kde je to nutné. Měly by být nainstalovány a modernizovány varovné a monitorovací systémy. Musíme vyškolit a přijmout nové pracovníky záchranných složek. Jak ukázaly lesní požáry v Británii, ve světě je kritický nedostatek hasičské techniky a vyškolených hasičů. Potřebujeme však také naléhavý program, který zastaví využívání fosilních paliv a jejich další těžbu. Nemůžeme zabránit každé povodni či požáru, ale rychlá opatření, která dnes přijmeme, mohou zmírnit dopady těch katastrof, které jsou nevyhnutelné v důsledku emisí z minulosti. 21. století bude stoletím obrovských katastrof. Musíme radikálně přeorientovat společnost, abychom se na to připravili, a to přechodem k modelu, v němž zisky z fosilních paliv nerozhodují o životě a smrti.
Z anglického originálu v Socialist Workeru přeložil Petr Dvořák