Pozemková reforma
Nová Babišova vláda se pustila do řady reforem a novel, které vyvolaly vlnu nepokojů. Krom toho do médií informačním hlukem přispívá klub Motoristů svými skandály. V takové situaci by mohlo hrozit, že si lidé nevšimnou reformy, která by mohla značně posílit práva velkých agroholdingů a zemědělských baronů.
Ministr zemědělství Martin Šebestyán chystá pozemkovou reformu, která by ztížila novým zemědělcům vstup na trh a menším subjektům by mohla omezit růst. Naopak by firmám s velkým kapitálem zajistila větší kontrolu nad pachtovanou půdou. Upevnění moci těchto firem by se pak v konečném důsledku mohlo týkat nás všech.
Pachtem se rozumí pronájemní smlouva mezi majitelem půdy a tím, kdo ji obhospodařuje. V naší republice je skoro 3/4 zemědělské půdy v pachtu. Když se po revoluci v restitucích pozemky, které do té doby patřily různým JZD, vracely zpět rodinám původních vlastníků, většina majitelů se rozhodla, že podnik nechají nadále hospodařit na jejich půdě, ale za to chtít nájem.
Ale revoluce není jediným důvodem k pachtu. Cena zemědělských pozemků v republice roste. Návratnost investice do pozemku v případě zemědělského využití může trvat až 80 let. Výnosnost se zvyšuje pomaleji, než roste cena, což znamená, že se farmáři musejí více a více zadlužovat, pokud chtějí pozemky vlastnit. Naproti tomu pronájem vychází levněji a díky tomu mají firmy možnost investovat zbylý kapitál do technologií a strojů, čímž mohou zvýšit svou efektivitu. Tohle dilema, vlastnit či nevlastnit se ale netýká pouze začínajících zemědělců. Potýkají se s ním i velké farmy a podniky. Které si uvědomují, že vlastnění pozemku je nákladné a brzdí jejich výnosy. Naopak když půdu prodají díky pachtu stále mají kde pěstovat a zbylé prostředky mohou investovat.
Na pronájmu není vše jen růžové. Velké podniky jsou na pozemcích, které obhospodařují závislé a nemohou si dovolit je ztratit. Navíc již dříve zmíněná rostoucí hodnota půdy znamená, že lidé jsou stále více ochotni danou půdu prodat. Toho mohou využívat různí - jak Šebestyán říká - spekulanti. Koupí draze pozemek od majitele, ale pak jej ještě dráž prodají velkopodniku. Jako člen SPD, pan ministr varuje jednak před spekulanty z ciziny a hlavně mimo EU, druhak chce zlepšit potravinovou soběstačnost republiky.
Situace je nyní pro farmáře velmi nepříjemná v tom, že při prodeji půdy není žádná oznamovací povinnost, což znamená, že farmář se dozví o prodeji až po něm a nemůže nijak intervenovat - třeba nabídnout více, anebo zkusit sehnat pozemek jinde. Právě tento bod je něco, co chybí zemědělské většině a shodnou se na tom jak velké, tak i menší podniky.
Bohužel, reforma nezůstala jen u zavedení oznamovací povinnosti, která by všem zemědělcům dala větší jistotu ohledně svého podnikání. Martin Šebestyán pracoval v Agro Měřín jako generální ředitel. Tento podnik vlastní Gabriel Večeřa, kterého Forbes řadí mezi 100 nejbohatších Čechů a který si tak bedlivě hlídá soukromí, že není na internetu k nalezení ani jeho fotografie. Hned poté ministr působil jako lobbista pro další agroholding a konkrétně pro Babišův Agrofert. Tento vhled do životopisu pak ukazuje, že Šebestyán je úzce provázaný s největšími zemědělskými výrobci Česka a často hájí především jejich zájmy.
Konečně se dostáváme k variantě reformy, kterou navrhuje a s níž by chtěl přijít v příštím roce. Chce zajistit předkupní právo hospodářům na pachtované půdě. Tedy bude-li majitel půdy ji chtít prodat, měl by ji za danou cenu nejprve nabídnout současnému hospodáři. A jaké by mohly být dopady takového práva? Zmínili jsme, že 3/4 veškeré zemědělské půdy je v pachtu. Toto neplatí jen globálně, ale podobný poměr platí i pro největší agroholdingy. Zmiňovaný Agrofert využívá 133 tisíc hektarů půdy, ale pouze 33 tisíc z nich vlastní, zbytek je pronájem. Tedy jen zde se bavíme o pozemcích v hodnotě 35 miliard korun na něž by Babišův Agrofert měl přednostní právo. Což je pro Agrofert velká výhoda a díky jeho kapitálu prakticky nehrozí, že by někdo nabídl za ty pozemky takovou cenu, již by si nemohl dovolit. Totéž platí i pro další velkopodniky jakými jsou zmiňovaný Agro Měřín, firmy vlastněné oligarchy Josefem Tkáčem, Ivanem Jakobovičem a Zdeňkem Jandejskem.
V takovém prostředí by vstup na trh novým hráčům byl neúměrně ztížen, neboť by museli bojovat s obrovskými a zavedenými holdingy. Rodinné farmy a střední podniky by též tahaly za kratší provaz a museli by pálit neuvěřitelné peněz na získání nových pozemků. Dalším efektem této reformy by byl nárůst hodnoty cenných papírů zemědělských akciových společností typu Agrofert. Ty by vzrostly automaticky s vědomím, že podniky nemohou o pachtované pozemky prakticky přijít. V konečném důlsedku by pak Agrofert toto zhodnocení mohl využít k ještě silnějšímu upevnění své pozice na trhu.
A tato skutečnost by se nutně musela podepsat i na cenách potravin, které denodenně kupujeme. Nyní se na některých segmentech zemědělských výrobků tvoří silný oligopol zhruba pěti firem. Tyto firmy mohou nenápadně kontrolovat cenu potravin. Mohou ji ovlivňovat oběma směry, pokud bude potřeba zatlačit na menší rodinné podniky, mohou s ní jít dolů. Pro menší firmy je každé snížení zisků kritické a mnohdy může znamenat jejich zánik. Pokud přijdou o konkurenci, pak mohou svou cenu zvyšovat a tím akcelerovat svůj profit.
Pokud jde o narativ, který ministr prodává veřejnosti. Je nutné upozornit, že se nezdá, že existuje o české pozemky investorský a spekulativní zájem ze zahraničí a už skoro vůbec ne ze zemí mimo EU. Odhaduje se, že 3.2 % zemědělské půdy obdělávají firmy z převážně Evropských zemí. Ano, čeští spekulanti mohou některým farmám dělat vrásky na čele ale proti nim lze bojovat právě ohlašovací povinností. SPD též dlouho tvrdí, že bojuje za potravinovou soběstačnost a zemědělskou hrdost. Tahle reforma jde proti tomu, co veřejně slibují.
Zemědělství je pro stát velmi důležité a proto jej dotuje. Dává smysl, že stát chce být schopen v případě nutnosti uživit své obyvatelstvo. Podpora velkých podniků ale jistotu v zemědělství nedává. Je nutné si uvědomit internacionalitu kapitálu a především kapitalistů. Andrej Babiš, Josef Tkáč a mnoho dalších může v případě nouze začít podnikat jinde. Pokud by se jim podařilo vytvořit silný oligopol několika firem, pak naše zemědělství bude zcela závislé na zvůli několika miliardářů. Ti by v případě nespokojenosti mohli pohrozit odchodem, což by nutilo stát reagovat a naplnit jejich požadavky, aby předešel krizi. Stejně tak případná selhání velkých podniků, bychom museli nakonec zaplati my všichni, neboť si nemůžeme dovolit nechat zkolabovat zemědělský podnik, který ovládá značný segment trhu.
Proto je nutné posilovat naše zemědělství především zdola. Rodinné farmy a menší podniky mají narozdíl od agrobaronů vztah ke svému domovu, mají často lepší vztah k půdě a lépe se o ní starají. Obří nekonečné lány jednoho pole nesvědčí ani krajinému rázu ani půdě samotné. A my zde máme inicivativy, které se snaží budovat ekologické a šetrné zemědělství a snižovat podíl oligarchů na trhu samotném. První iniciativou je Živá půdaa tou druhou je Nadace pro půdu. Půdy máme jen omezené množství a neměli bychom ji nechat na pospas zemědělcům, kteří plýtvají jejím potenciálem a hledí jen a pouze na profit.