Komunisté proti stávce

V souvislosti s plánovanými protesty proti záměru Babišovy vlády převést financování České televize a Českého rozhlasu pod státní rozpočet přišla se svou troškou do mlýna i KSČM. Její reakce na vyhlášení stávky zaměstnanců rozhlasu a televize byla jednoznačná: svolat demonstrace proti stávce.

Po podpoře Babišovy vlády a naprosto zběsilém experimentu se Stačilo, kde se spojili s krajní pravicí, se dnes rozhodli čeští komunisté vystoupit proti stávkujícím zaměstnancům. A učinili tak s heslem připomínající pozdní husákovskou normalizaci: ,,Platíme jejich práci, ne stávku”, stojí na jednom z jejich plakátů. V politické tradici to ale byly obvykle jiné síly, které demonstrovaly proti stávkujícím zaměstnancům: totiž krajně pravicové a fašistické skupiny.
KSČM se v dalším záchvatu své politické dezorientace rozhodla svolat protest před budovu rozhlasu. Proč si zvolili zrovna rozhlas, je těžké soudit. Asi, že to budou mít z ulice Politických vězňů blízko. Přitom oprávněná kritika zpravodajství by měla mířit zejména na Českou televizi.
KSČM si asi neuvědomuje, jakou symboliku demonstrace proti stávce v rozhlasu má. Právě rozhlas sehrál klíčovou roli v květnovém povstání proti nacistické okupaci v roce 1945, a zejména pak také v odporu proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Tehdy se vedení KSČ postavilo proti okupaci a mimořádný sjezd ve Vysočanech okupaci odsoudil jako zradu socialismu. Dnešní KSČM je ale dědičkou těch, kteří psali zvací dopis, protože se báli procesu Pražského jara, které začalo oživovat prvky dělnické demokracie v podnicích.

Podporovat každou stávku?

Zůstává samozřejmě důležitá otázka, zda máme podporovat každou stávku. Co mají obyčejní pracovníci společného s redaktory a editory České televize a Českého rozhlasu? Proč by měli odboráři být solidární s pracovníky medií, která často podporují protiodborářské postoje?
Zde nacházíme odpověď v socialistické politické tradici, která trvá na tom, že pokud pracující stávkují při obhajobě svých ekonomických a sociálních práv, tak je klíčové je v tom podpořit, aby se začala budovat důvěra mezi nimi a socialisty. Je to praktické vyjádření přesvědčení o klíčové roli pracujících při přeměně společnosti. Jistě jsou mezi pracujícími, kteří stávkují, různí lidé s různými názory. Ve stávce v Nexen Tire před několika lety jistě byli dělníci, kteří třeba volili SPD nebo možná i Motoristy. Nikdo po nich ale nechtěl, aby změnili svoje názory předtím, než jejich stávce vyhlásí podporu. Praktická solidarita vytváří most mezi lidi „tam uvnitř“ a „tam venku“. Na jeho půdě pak může docházet k dialogu, kdy socialisté vysvětlují své názory jakožto ti, kteří stojí za pracujícími nejen slovy, ale i skutky.
Stejně tak stávka pracovníků medií by měla být podporována bezpodmínečně, ale kriticky. Jde skutečně o zachování širších institucí, než jsou redakce zpravodajství a publicistiky. A i ty jsou jakožto veřejnoprávní povinny reagovat na kritiku veřejnosti. Komerční televize takovou povinnost nemají a mohou maximálně dostat pokutu, pokud se závažně proviní. Ale zpětná vazba chybí. Je zde jen zisk z reklamy a vůle vlastníků.
Stávkující je potřeba podporovat a vysvětlovat, protože vzájemná solidarita je klíčem k úspěchu. Jednou totiž tuto podporu budou potřebovat i jiní pracující a zaměstnanci veřejnoprávních medií si třeba vzpomenou, že bylo důležité, že se za ně postavily i další profese a solidaritu jim oplatí. Někdo ten první krok udělat musí a KSČM jde směrem přesně opačným.