Vláda vedená hnutím ANO má jako jednu ze svých priorit převedení financování České televize a Českého rozhlasu ze systému zákonem daných poplatků na financování ze státního rozpočtu. Při diskusi o tomto rozhodnutí padá na levici mnoho argumentů, které záměr podporují. Většinou si mylně představují, že toto převedení pod státní rozpočet je buď formou větší demokratické kontroly, nebo pomstou, kterou si instituce za svoje zpravodajství zaslouží, a budou od příště pod stejným bičem škrtů, jako všechny ostatní veřejné sektory. Oba dva argumenty jsou mylné, ačkoli vycházejí z oprávněné kritiky zpravodajství obou institucí.

V prvních dnech roku 2026 se mezi prvními zprávami objevila ta o útoku USA na Venezuelu a zajetí tamního prezidenta Nicolase Madura a jeho únos do USA. Po úderech na Írán z června 2025 se na první pohled vrátila klasická americká moc.

Čtenáři si nejspíš vzpomínají, že krátce po zahájení ruské invaze na Ukrajinu byl velkým tématem levice v Evropě požadavek na škrtnutí zahraničního dluhu Ukrajiny coby účinná forma podpory a zároveň coby levicové vymezení proti „neoliberálnímu řádu“. Možná si občas kladou otázku, jestli se něco od té doby posunulo. K žádnému škrtnutí dluhu samozřejmě nedošlo. Některé levicové síly na Ukrajině i v Evropě se tématem zabývají dále, dělají to ovšem způsobem, který míjí cíl a v případě některých dokonce může budit podezření z pokryteckého přístupu.

Jen málokterým událostem je věnována pozornost úměrně jejich dopadu na životy lidí. To platí obzvláště pro války v chudých oblastech světa. Příznačné je to i pro Súdán - zemi, jejíž obyvatelé jsou již po léta utlačováni naprosto brutálním způsobem. Dozvídáme se o tom jen sporadicky a útržkovitě, bez historických souvislostí a hlubší reflexe kolonialismu, jehož důsledky do velké míry stále prostupují z minulých století do dnešních dnů.

V době eskalujícího globálního imperialistického konfliktu stojí levice před potřebou zaujmout ideologicky jasný postoj k válkám. Zdrojem poučení pro nás může být i historická zkušenost z 1. světové války a obrovské selhání většiny tehdejší levice, která v rozporu se zásadami internacionalismu a zájmy pracujících podpořila válečné úsilí svých národních vlád. Proti imperialistickému konfliktu se zpočátku postavila jen nepočetná skupinka socialistů na konferenci v Zimmerwaldu, jejíž odkaz je stále aktuální i dnes. Znamenala definitivní rozkol mezi reformistickými sociálními demokraty a radikálními socialisty, kteří se rozhodli využít krize způsobené světovým konfliktem k revoluční změně a svržení kapitalismu, protože právě ten je příčinou všech imperialistických válek.

Již od uprchlické krize, jež vyvrcholila v roce 2015, můžeme pozorovat silný anti-imigrační narativ, který je přítomen jak v diskuzích na sociálních médiích, tak hraje prim i na předních stránkách novin. Přitom data dokládají, že statisticky se imigrující lidé umí rychle začlenit do společnosti a jejich kriminalita bývá v průměru menší než kriminalita lidí v dané zemi narozených.

Světový systém vstoupil do závěrečné fáze finanční expanze, která se stále častěji promítá do ozbrojených konfliktů na hranicích velkých hráčů. Rusko otevřelo Pandořinu skříňku, když zahájilo plnohodnotnou invazi na Ukrajinu; Izrael se rozhodl definitivně a nezvratně ukončit operaci v Gaze, Libanonu a Íránu, a USA, unavené misí nejvyššího mírotvůrce, vydírají Venezuelu. Zima už není jen blízko, bílí chodci už útočí na Zeď.

Chceme lepší život tady a teď. Boj za reformy pomáhá vytvářet podmínky pro revoluční zápas.

V roce 2024 vydalo Display – sdružení pro výzkum a kolektivní praxi reprezentativní výbor ze spisů polsko-německo-židovské revolucionářky a marxistické teoretičky Rosy Luxemburg pod názvem „Reforma, nebo revoluce?“ V uplynulém roce spatřilo světlo světa druhé nezměněné vydání. Jedná se o velmi významný počin, neboť texty této autorky vyšly v českém překladu naposledy před sedmdesáti lety.

„Já tady platím, takže to bude tak, jak chci já,“ vzteká se zákazník. Pro ty z nás, kteří pracují v obchodech či restauracích, jsou takové situace takřka denním chlebem a nezřídka se stává, že nám lezou na nervy nejen tito nepříjemní zákazníci, ale postupem času začínáme nesnášet kohokoliv, kdo překročí práh našeho pracoviště, což, jak se zdá, řadu potenciálních zákazníků překvapuje. Je to jen osobní vyhoření způsobené nahromaděnou frustrací z protivných lidí, nebo dosud neprozkoumaný projev třídních vztahů v kapitalismu? Ovlivňuje „zákaznictví“ třídní vědomí pracujících? A musí služby skutečně vypadat takhle?

Kniha z edice Zmizelá Praha nakladatelství Paseka¹ se věnuje nouzovým koloniím, seskupením provizorních příbytků vznikajících po 1. světové válce na periferiích velkých měst. Konkrétně pak těm nouzovým koloniím, které vznikly na území Prahy.

V sobotu 16. května proběhly ve Vídni velké protesty proti účasti genocidního státu Izrael v soutěži Eurovision Song Contest. Miroslova Nedvědová z kolektivu Harpyje byla u toho.